Montáže III
Montáže III
Dokud se k lovu kaprů používaly takřka výhradně háčky s lopatkou,
bylo o starost méně, neboť háček snad ani jiným způsobem než pár oviny
a provlečením smyčky uvázat nešel. Háčky s očkem umožňují nejen více
variant uvázání, ale je jich navíc taková spousta druhů, že ani zkušený
rybář občas neví, který právě zvolit.
HÁČEK A JEHO UVÁZÁNÍ
Na toto téma jsem obdržel nejvíce dotazů, zřejmě zde panuje
nejvíce nejasností. Velmi častou otázkou byla velikost háčku. Proč
vlastně používat malé háčky, když ty o velikosti 1/0 – 3/0 vypadají tak
bezpečně a mnozí s nimi mají úspěch ? Těžko se mi na to argumentuje,
navíc nechci nikomu brát jeho zkušenosti a tak jsem sestavil tyto
rovnice : hloupé ryby a vysoká aktivita ryb = možnost použití větších
háčků; zkušené ryby a nízká aktivita = nutnost použit ten nejmenší
háček, který ještě bude k nástraze příslušné velikosti pasovat.
Háčky větších velikostí, řekněme od č. 2 výše, mají jednu
velkou výhodu. Pokud se zabodnou přes protihrot až do obloučku, velmi
dobře drží a možnost vyříznutí je o něco snížena než v případě malých
tenkých háčků. Mají ovšem i jednu zřejmou nevýhodu. Čím větší je háček
a čím silnější je drát z nějž je zhotoven, tím hůře bude (vzhledem k
průměru drátu) pronikat kapří tlamou. Pokud kapr nezpanikaří a nedá se
na bezhlavý úprk, nemá silnější háček (pouhým působením váhy olova nebo
napnutého vlasce) šanci proniknout hlouběji, je v tlamě zachycený jen
za špičku a ryba se jej může celkem lehce zbavit. Tento nepříznivý
předpoklad trvá do chvíle, dokud zásekem či spíše následným zvyšováním
tahu při navíjení háček nepronikne až do obloučku. Řešením není použít
těžší olovo ani ostřejší háček (to je koneckonců základní předpoklad),
ale buď háček menší (ze slabšího drátu) nebo zamáčknout protihrot. Obě
varianty usnadňují hlubší proniknutí háčku. Pokud chytáte na volné vodě
bez nebezpečí uvíznutí ryby v travinách, bývají při troše zkušenosti a
odpovídajícím náčiní háčky bez protihrotu bezproblémovou variantou.
Další velmi častou otázkou, kterou jsem obdržel je, zda jsou
lepší háčky s očkem vyhnutým ven nebo dovnitř. Nedokážu na to
jednoznačně odpovědět. Pokud si sami vyzkoušíte jejich práci (nikoli v
puse, ale přetahováním návazce přes dlaň nebo natažený ukazovák), možná
dojdete tak jako já k závěru, že háčky s očkem zahnutým dovnitř
rychleji (dříve) bodají, háčky s očkem ven, pokud už bodnou, mají
tendenci se zachytit hlouběji. Osobně používám spíš typy s očkem
dovnitř (Ashima C410, Fox 1) nebo s rovným očkem (VMC Fastgrip, Ashima
C887, Fox 2), znám ale mnoho úspěšných rybářů, kteří používají převážně
háčky s očkem ven (Ashima C320). Pokud se vrátím k velikosti,
nejčastěji nasazuji háčky 4 až 6 (k boilie 14 – 20mm), k velkým
nástrahám (přes 24mm) používám i 2. Větší háčky nasazuji také v případě
použití extra těžkých zátěží (120g a více). Je to ale moje volba, vy
používejte takové háčky, kterým budete věřit, jinak vaše ambice při
zdolávání budou se stoupající nervozitou prudce klesat. Dodám jen, že
při výběru háčků musíte velikost zkontrolovat visuelně, neboť téměř
každá firma používá jiné číslovaní, 4 od Ashimy může mít jinou velikost
než 4 např. od Mustadu.
Také
způsob navázání háčku může značně ovlivnit funkčnost vaši udice.
Správně fungující háček by se měl při natažení návazce stočit tak, aby
se zabodl do spodního pysku kapra. Opět si to můžete sami vyzkoušet.
Jestliže se háček při popotahování v dlani pokaždé stáčí a zabodává,
mělo by být vše v pořádku, pokud se zabodává jen někdy nebo vůbec ne,
je nutná úprava udice. Nejčastěji používanými opatřeními jsou bezuzlové
vázání a návazcové rovnátko. Používám je především k háčkům s rovným
očkem. Háčky s očkem zahnutým dovnitř tak navazuji jen v případě
použití měkkého pleteného materiálu (Silkworm, Merlin, …), neboť při
použití silného monofilu či jiného tužšího materiálu svírá návazec s
háčkem nepříznivý úhel. Háčky se zahnutým ramínkem (Patridge Z13) vážu
klasicky za očko stejným uzlem jako obratlík, při použití měkkých
pletenek je lze vázat i bezuzlovým způsobem.
VLASOVÝ NÁVAZEC
Jak daleko (kolik mm) má být boilie od háčku resp. jak dlouhý
má být vlasový návazec (dále jen vlas), zněla nejčastější otázka na
toto téma. Určitě ne nepodstatná. Příliš krátký vlas v sobě skýtá
nebezpečí, že se háček neoddělí od boilie a bude vyplivnut z tlamy,
aniž by se zabodl. Ryba jej navíc může spolknout spolu s nástrahou
hluboko do tlamy. Při použití příliš dlouhého vlasu se zase háček
nemusí vůbec dostat kaprovi do tlamy nebo se zaseknout zvenčí. Přesto
si myslím, že k tomu, aby vše fungovalo jak má, pravítko ani šupleru
nepotřebujete. Vycházím z toho, že boilie standardní velikosti
(14-20mm) by se (volně spuštěné na vlasu) mělo zhruba dotýkat obloučku
háčku. Vím, že mnozí používají o něco delší vlas, ale já jsem dosud s
tímto uspořádáním nezaznamenal žádné větší potíže. Vlas zkracuji zhruba
na ½ této délky v případě krátkého návazce, plovoucího (pop-up) boilie
nebo 2 boilie za sebou. Naopak, prodlužuji jej (a to až o 1,5cm) při
použití velkého boilie (přes 25mm) nebo při průběžné (důvěryhodné)
montáži a dlouhých návazcích.
Co se týče materiálu na zhotovení vlasu, pokud mám návazec z
tenké měkké pletené šňůrky, použiji ji i pro vlas, pokud je návazec z
monofilu, použiji pro vlas nějakou poddajnou pletenku. Vlas by měl
vycházet přibližně v ½ délky zadní strany ramínka, což je někde v
úrovni špičky háčku. Neměl by tedy vycházet z obloučku a až na některé
speciální úpravy ani přímo od očka. Při úpravě délky jej nikdy
nenechávám volně otočený kolem ramínka, jak to vidívám u mnoha rybářů,
ale zkracuji jej smyčkami. Důvod ? Pominu-li možnost rozmotání (a tím i
zamotání celé udice) během náhozu, v případě prostého omotání se háček
může nekontrolovatelně otáčet, což nezaručuje jeho 100% funkčnost.
Pokud tedy nechcete používat smyčky, je nutné vlas zafixovat hadičkou.
Žádné další speciální úpravy (např. D udice, štětinka atd.) většinou
nepoužívám. Ne že bych je považoval za neúčinné, ale jednak mám rád co
nejjednodušší udici a navíc se domnívám, že na našich vodách jejich
nasazení není nutné, zvlášť když standardní úpravy fungují bez
problémů. Většina z těchto speciálních úprav byla vytvořena pro
specifické podmínky extra těžkých anglických vod jako reakce na
profesorské chování kaprů, kteří byli mnohokrát uloveni.
O háčcích, návazcích, montážích atd. by toho šlo napsat ještě
dost, ale by to přílišné utíkání do detailů, mnohdy zbytečně
komplikovaných. Při chytání nezkušených kaprů nebo na hladových vodách
si s koncovými udicemi příliš nemusíte lámat hlavu. Postačí, když se
vám nebudou zamotávat. Jestliže se však dostanete „na dostřel“ zkušeným
opatrným rybám, bude hrát předložení nástrahy a funkčnost celé sestavy
klíčovou roli. Možná vám pak přijde vhod některý z poznatků, které jsem
tu prezentoval. Hodně úspěchů.